Rozhovor: Instruktor Daniel Müller

Dane, na tvém webu DanielMuller.cz se mohou klienti dočíst, že jsi studoval na vysokých školách obory Aplikace matematiky v ekonomii a Logika – Ekonomie. To jsou obory z úplně jiného soudku, než je sport.

Patříš ve svém oboru ke špičkám. Jaké byly tvé začátky?

No s těmi špičkami bych to viděl asi malinko odlišně. Nemohu o sobě říci, že jsem nějaká špička v oboru. Kdysi jsem si to asi myslel, ale to už je hrozně dávno. To mi bylo dvacet pět a myslel jsem, že jsem nejchytřejší na celém světě. Ale teď o mnoho let později, si to už vůbec nemyslím.

Stále se musím učit. Stále musím na něčem pracovat. Stále mi nedá spát plno věcí z kineziologie a pohybových návyků mých klientů. Stále listuji v anatomických slovnících, čtu všechno z mého oboru, co mi přijde pod ruku. A stále mne to baví.

Když jsem začínal, tak jsem měl asi největší štěstí na báječné Učitele s velkým „U“. Někteří byli opravdu tvrdí svojí paličatostí. Poskytli mi obrovskou šanci se zlepšit. I když někdy za brutálních podmínek. Člověk pokud něco chtěl, tak si to musel zasloužit a vybojovat. Jen tvrdá práce byla oceněna. Právě oni vás nikdy nehodnotili, co umíte. Vždy vás hodnotili, jak jste se zlepšili. Jaký kus práce jste udělali. Někteří byli zase moc diplomatičtí a nechtěli vám nic vytknout. To mne však nikdy nikam moc neposunulo. I když po pravdě řečeno, posunulo. Uvědomil jsem si, jak bych nechtěl učit. Jak by má výuka neměla vypadat.

Hodně z nich mne ovlivnilo asi na celý život. Slova Marcuse Irwina si stále znění hlavě, když vstupuji do jakéhokoli fitness centra na své pravidelné lekce či přednášky. Naproti tomu slova Charlotte Andersson mi znění zase v uších, když jsem dělával manažera a ředitele mezinárodní organizaci FACE CZECH či dalších mezinárodních řetězců fitness center. Dorotka Skurzenska, Steffan Perman a jejich gesta u mě vždy vyvolávají usměv na tváři. Právě oni mne kdysi učili gestikulaci obličeje při práci s klienty ve skupině. Nuala Coombs, Cathy Corey a Karel Lewvit jsou již z jiného soudku než předchozí lektoři aerobiku. Tyto osobnosti a jejich pohled na lidské tělo a práci s ním je dodnes pro mne záhadou, kterou pomalu odhaluji. Výčet případných lektorů by byl snad nekonečný. Každý z nich mne zcela jistě nějak ovlivnil a jsem za to rád, že jsem s nimi mohl pracovat.

Teď když si promítnu svůj začátek přednášení, tak bych si nejraději nafackoval. Někdy i v dnešní době bych tak učinil. Ale to je opravdu už jen výjimečně, jednou tak možná za sezónu. I když se mnohým může zdát, že by to mělo být častěji. Při vedení kurzů jsem velice tvrdý a vyžaduji znalosti v oboru, které si myslím, že by měl každý instruktor znát a hlavně je používat. Jak mne to učili ve škole, ve sportu, všude, kde jsem pracoval.

Pokud bych měl teď začít s lektorováním, tak bych asi pravděpodobně nezačal. Bál bych se, že toho vím málo, že nemohu vědět vše. Ona ta skoro desetiletá praxe ve výuce nových instruktorů fitness programů byla tvrdá škola. Vzpomínám si, kdy jsme začínali s kolegy ve FACE CZECH úplně od nuly. Kdy jsme jezdívali do zahraničí a sháněli novinky pro Českou republiku. Kdy jsme sedávali po restauracích, v letadlech a autech na cestách a připravovali nové programy, nové metodiky pro výuku.  To byly časy. Časy hádek, rozporů a nesouhlasů s novými věcmi.

Pamatuji si také na první školení v roce 2004, když jsem poprvé zmínil důležitost pánevního dna při cvičení a důležitost nepodsazování pánve při posilování břicha. Strhla se v té době taková obrovská vlna odporu, že jsem se divil sám sobě, že v tom neustálém vysvětlování pokračuji. Když lektoři začínají je to něco jiného, tam začínáte od nuly a můžete jim všechno vysvětlit, nevzpírají se vám. Poslouchají.

Ale když jsou to ostřílení profesionálové a neví, jak posilovat správně svaly břicha, vždycky jsem si v duchu rval vlasy z hlavy. Již v té době jsem pracoval s klienty z fitness prostředí, kteří se pro bolest zad nemohli ani pohnout v důsledku posilování břicha s podsazováním pánve. To pak přednášky byly hrané divadlo jednoho muže, jak tvrdí kolegyně Markéta. Nikdo s tím v té době nesouhlasil, dokonce se se mnou stále hádali a argumentovali, jak to dělají po celá dlouhá léta. Žádná znalost anatomie, žádná znalost posturálních funkcí. Žádná teorie, jen praxe. Praxe, se kterou v té době již nesouhlasili lékaři ani fyzioterapeuti.

Většina instruktorů byla proti novému pojetí posilování, držení těla, důležitosti bránice a pánevního dna. Díky Bohu je dnes situace zcela jiná. Najednou všichni mluví o tom, o čem nechtěli ani slyšet. Najednou to učí klienty a ty přestávají bolet záda.

Hodně se v tomto zasloužily i roky 2005 a 2006, kdy jsem se začal zajímat o skvělou pomůcku do fitness - BOSU BALANCE TRAINER. Získání distributorství pro vzdělávací společnost FACE CZECH v České republice bylo pro mne obrovskou výzvou nejen pro prodej, ale především pro vytvoření systému školení. Se svými kolegyněmi jsme připravili systém, který pracuje již podle nejnovějších dostupných vývojových stádií spolu s motorikou dospělého člověka. Najednou to přesvědčování bylo lehčí, snadnější. Všichni to hned cítili. Vnímali. Pochopili jak ta pánev má být nastavená a jak je důležitá aktivace dechu a svalů pánevního dna.

Jsem nesmírně rád za své vlastnosti, jako jsou paličatost, preciznost a umanutost, které mne hnali stále dopředu. Vpřed do teoretického základu cvičení, které většina kolegů v komerčním fitness začíná chápat jako důležitou a nezbytnou součásti jejich práce. Snad je již vyhráno. Za dvacet let to budeme chápat možná všichni. Možná to pochopí i samotní lektoři - přednášející, kteří kradou naše poznatky, naše přednášky a naši práci, kterou vydávají za svou a školí tak další nové lektory. Nové lektory, kteří mají zkreslené informace pro svoji budoucí práci s klienty.

Jaké typy lekcí v současné době vedeš?

V dnešní době se již plně specializuji na lekce věnované pomalému cvičení ať již bez pomůcek či s pomůckami jako je BOSU BALANCE TRAINER, FOAM PILATES ROLLER apod. Cvičení využívá konceptu spojení Pilates cvičení dle anglické školy Pilates Institute s poznatky lékařské rehabilitace a fyzioterapie Doc. PaedDr. Pavla Koláře a dalších světových jmen. Nově vzniklý koncept funkčně zdravotní trénink tvoří systém preventivního cvičení, které podporuje řada našich odborníků z lékařské i fyzioterapeutické praxe.

Pracuji tedy i s lidmi, kteří mají nějaká zdravotní omezení a nemají šanci si jinde zacvičit. Lekce navštěvují klienti trpící bolesti zad v bederní či krční páteře, dále pak ženy ale i muži s problémem inkontinence, s plotýnkami, ale i lidé po úrazech páteře. Všichni mají jedno společné – chtějí se hýbat a chtějí se zlepšovat, nechtějí trpět bolestí a hlavně jsou ochotni pro to něco udělat – tedy cvičit.

Samozřejmě, že sem tam si střihnu nějaký ten Dance Aerobik, step aerobik. Ukážu klientům, jak důležité je pracovat s pánevním dnem a zády v lekcích jógy dle konceptu švýcarského fyzioterapeuta Roberta Steinbachera. To ale jen na víkendových akcích či seminářích pro veřejnost stejně jako lekce cvičení ve vodě - Aquarobics.
Další cvičení z aerobikové základny, jakou jsou posilovací či protahovací lekce, není pro mne žádné tabu a velice rád je cvičím se zdravými klienty. Cvičím vždy dle připravené koncepce ať již fitness centra, kde působím jako instruktor, či dle koncepce pobytového, týdenní nebo víkendového zájezdu.

Všechna cvičení se snažím vést s nejvyšší profesionální kvalitou. Po zdravotní stránce tak, aby mi žádný z kolegů fyzioterapeutů, od kterých se stále máme ve fitness co učit, nemohl nic vytknout.

Kam si na tebe klienti mohou přijít zacvičit? 

Všechny příznivce správného funkčně - zdravotního cvičení zvu na své pravidelné lekce. Zkuste přijít a zkusit si nové cvičení podle nejnovějších trendů fyzioterapeutů a lékařské rehabilitace. Toto cvičení má obrovskou budoucnost jako preventivní a post rehabilitační systém péče o naše tělo. Lekce jsou vypsány přímo na mých stánkách.

Další možností pro klienty jsou různé víkendové a týdenní pobyty se specializovanými programy cvičení. Lekce těchto akcí jsou velice přesně navrhovány, aby měli co největší tíživý výsledek na odstranění bolesti zad a nastartování správného držení těla všech zúčastněných.

O jaké tvé lekce je nyní největší zájem?

Největší zájem je o individuální lekce Pilates Insitute^® - v mém Studiu Pilates Clinic Praha. Ve studiu pracuji s klienty nejen na podložce s pomůckami, ale převážně na pilates strojích – reformer, cadillac, spine corrector, Ladder Barrel, Foot Corrector. Pravidelně mám okolo 35 – 40 osobních tréninků týdně. K tomu stále vedu i zmiňované skupinové lekce Pilates Insitute^®, BOSU Core, BOSU Body či lekce zaměřené Aby záda nebolela, které jsou stále skvěle navštěvované. Děkuji za to všem klientům.

Klientům nabízíš i soukromé lekce Pilates institute^®, jakou má výhodu, že je klient na lekci sám?

Když máte už problém se zády, tak dáte cokoli za to, omezíte cokoli, co vám řeknu jen proto, abyste se dostali co nejdříve do formy. Jedině tak můžete být v práci fit a „makat“, vydělávat třeba na hypotéku. Bolest zad při každodenní, pracovní náplni dost omezuje nejen výkonnost samotnou ale i psychickou a fyzickou odolnost. Proto vedoucí pracovníci jako manažeři, ředitelé raději preferují privátní trénink bez svých kolegů, kde mohou pracovat na svých omezeních několikrát rychleji než ve skupině. Jen tak je mohou rychleji odstranit a být zase „IN“.

Dnes individuální trénink již není o penězích, jak to bývalo dříve. Mám řadu klientů i důchodového věku, kteří potřebují ze začátku individuální péči. Potřebuji pořádně vysvětlit, jak mají cvičit. Zatím mi skoro všichni klienti zůstali. Někteří chodí třeba jednou za měsíc. Jen na kontrolu a na vylepšení cviků. Někteří z klientů chodí až 4-5 týdně, když mají čas a pak zase třeba další týden přijdou dvakrát. Každý dle indiciálních možností, jak se mu to hodí.

Nevadí klientům, že jsou na lekci sami? Přece jen se lze ve skupině „schovat“.

Ba právě naopak. Jsou velmi rádi, že jsou tam právě sami. Mohu se tak věnovat jen jim. Jejich zdravotní omezení či problém třeba s páteří dostává rychlejší podobu zdravého držení těla a následného zmizení bolesti. Taky můžeme mluvit zcela otevřeně. Nikdo neposlouchá, nikoho jiného nerušíte.

Je to stejné jako byste si zaplatili kadeřníka a ten se věnoval současně dalším dvaceti pěti ženám. Nebo si představte situaci lékaře, který by vás vyšetřoval a vždycky by po minutě odešel na další vyšetření jiného pacienta. Pak by se vrátil a dělal, jakoby se nic nestalo. Čas by plynul a vaše bolest zad či páteře neustávala.
Lidé, co chtějí individuální trénink, se nechtějí schovávat, chtějí mít naprosto dokonalou, profesionální péči. Tím dosáhnou kýžených výsledků daleko rychleji než při skupinovém cvičení. A to je pro ně nejdůležitější.

Někdy individuální trénink preferují lidé i z důvodů, že se necítí dobře, když jim něco nejde. Mají pocit, že je všichni sledují a koukají. Smějí se jim. Ve skutečnosti to tak není. Každý při skupinovém cvičení má, co dělat sám se sebou. Nikdo z cvičících nestíhá sledovat, co dělá soused či sousedka vedle. Pokud ano, vina je na straně lektora.

Rada pro všechny: Nikdy se nemusíte bát, že na vás někdo kouká při cvičení ve skupině. Nikdy si nemusíte si připadat před osobním trenérem jako úplný sportovní antitalent. Každý umí něco jiného, v něčem je dobrý. Ono ve většině případů, to že někomu něco nejde, nevypovídá o jeho antitalentu. Je to i o tom, že to tělo nedovolí, neboť se chrání. Akutní stav bolesti a stresu velice dobře omezí tělo při sportovní činnosti stejně tak dobře jako zkrácená fascie svalu. Zvolte tedy trénink podle svých možností a kýžené výsledky se stanou realitou.
Mnozí právě vyhledávají ony skupinové lekce, aby se ukryli v koutku. Mnozí se bojí. Mnozí jsou tam poprvé. Mnozí jen tak chodí si zacvičit do skupin, aby mohli říkat: „Chodím cvičit.“ Bohužel je to nebaví. Navštěvují lekce jen proto, že chodí kamarádka a kolegyně v práci. Chtějí být za každou cenu trendy.

Pokud někdo chce chodit do skupin a mít tělo dle svých představ, musí hodně makat. Zdokonalovat se, pracovat na správném držení těla. Celkově být fit. Je to samozřejmě za delší časový úsek než při individuální péči, avšak možná v součtu všech faktorů to může být náročnější a nákladnější. Roli hraje především čas. A toho si dnes řada klientů využívající osobního tréninku váží nejvíce. Proto chodí na individuální cvičení a vyžadují sto procentní, profesionální péči.

Instruktor je pro mnoho klientů vzorem, dodržuješ nějak zásadně životosprávu? 

Popravdě řečeno, nějaké správné zásady životosprávy nějak přesně nedodržuji. Nevím o žádných velkých neřestech. Až na tu čokoládu, husu se zelením, pořádný kus flákoty, mraky zeleniny a ovoce, nějaký ten buček, když přijedu k mamince, pytlák žužlaků a podobně.
Řídím se jedním heslem mého strýce: „Chovej se tak v životě, jakoby tě sledovala nějaká kamera.“, malinko jsem to upravil - doplnil jsem větu: „ I sem tam se může přívod elektrické energie z nějakých nevysvětlitelných důvodů vypnout.“

Jaké jsou tvé prohřešky v životosprávě?

Jídlo a nedostatek spánku.
Miluji jídlo a tak mohu zhřešit kdykoli, s čímkoli a v jakékoli míře. Nemám žádné výčitky. Vím, že když si dám tabulku čokolády nebo pytlík žužlaků, tak musím jít to zase spálit. Spálit ať již v tělocvičně nebo venku při sportu či jen při vybíhání schodů v metru. Jak pravil jednou můj klient: „cvičím, abych se mohl dobře najíst.“ Pro něj i pro mne je důležitý výdej energie, který můžeme zvyšovat než snížit příjem, jako to dělá většina lidí. Pak když přestanou držet dietu, tak přiberou a diví se, že to má jojo efekt. Bohužel se všichni musíme naučit prvně návykům zvyšování výdeje a poté snižovat energetický příjem v potravě.
Co se týká spánku, tak to je jeden z velkých mých hříchů. Před několika lety, když jsem musel pracovat až 16 hodin denně, tak na spánek zbývalo přibližně 4 – 6 hodin denně. Jasně, že jsem v té době věděl, že spánek je důležitý. A že asi čtyřleté vražedné tempo, které jsem měl, by nevydržel ani slon. A že nálady, které se u mne střídaly, byly zaviněné nedostatkem odpočinku a spánku, ale nešlo to jinak. Musel jsem pracovat.

Teď je již situace malinko jiná a jsem za ní rád. Pracuji již méně, asi 10 - 12 hodin denně. Hodně pracuji na zvyšování doby spánku a celkového odpočinku. Jde to však pomalu. A stále se to učím. Snad se to zlepší a dosáhnu 7 – 8 hodin spánku denně, abych byl jako normální človíček.

Jak nejraději trávíš volný čas?

Čas? Volný čas? Tak ten jsem do nedávna neměl. Když jsem ještě pracoval na otevření centra a pak jako ředitel academy, k tomu jsem pracoval jako instruktor, osobní trenér a o víkendech jako lektor, tak moc volného času nebylo nazbyt. Ale teď je situace jiná. Konečně. Hurá. Mám více času na sebe, na moji rodinu a domácnost. Mohu se více učit, studovat, připravovat si školení atd. Dneska si i otevřu normální knížku, zajdu si do kina, na procházku kolem přehrady i sem tam na „čumendo“ do obchodů. Málokdy si totiž něco koupím. Raději se jen tak dívám a vyhlížím něco, co mne trkne na první pohled do oka.

Co tě baví a jaké máš koníčky? 

Jedním z největších koníčků je stavebnice LEGO. Jako dítě jsem chtěl mít LEGO vláčky, které jsem vídával v katalogu. Ale v té době nic nikde nebylo. První stavebnici mám zpod pultu, kterou jsem dostal pod stromečkem od Ježíška. Byla to moje nejoblíbenější hračka spolu s plyšovými obrovskými medvědy, které dostávala máma ze školy od žáků. Lego a plyšáci mi zůstaly dodnes jako moje hobby. Kupuji si lego vláčky, koleje a nádraží. Když mne to chytne, vytáhnu všechno ze skříně, rozestavím po pokojích a pak už jen jezdím až do vybití baterek.

Co právě teď děláš? Na čem pracuješ, nebo lenošíš, apod…

V období mé rekonvalescence jsem konečně dodělal své webové stránky, které jsem avizoval již od roku 2006 a pak ještě od roku 2008. V té době bylo stále něco důležitějšího na práci ve FACE CZECH, kterou jsem vedl spolu se svými kolegy. Práce tam bylo jako na kostele a tak mi nezbyl čas na moje věci, na mé prezentaci.

V současné době pracuji na dalších stránkách věnovaných vzdělávání v Pilates. Academy Pilates Institute® -  jako mezinárodní vzdělávací institute pro budoucí instruktory  osobní trenéry Pilates metody. Dále pak na stránkách Pilates Clinic, které prezentují soukromé studium Pilates se stroji.

Začínám pracovat také na novém projektu vzdělávacích programů pro fitness a pilates, který bych chtěl pak se svými partnery spustit v roce 2011.

A taky konečně, to uvítají všichni frekventanti kurzů, se věnuji psaní metodického materiálu pro Pilates a BOSU. Slovo lenošení tedy vůbec neznám a ani nevím, co to vlastně znamená.

Jaká je tvá oblíbená značka sportovního oblečení, kterou bys doporučil?

Vybírám si sportovní věci podle účelnosti a ne podle značky a trendu. Nikdy jsem nebyl zcela IN, co se týká nových modelů a kolekcí. Jsem v módě velice konzervativní. Velké nápisy, různobarevný cirkus pro mne není. Vždy preferuji jednoduchost a elegantnost.

Na hory mám jinou značku než na běhání a na cvičení. Když vidím skvělé kalhoty od REEBOK, či hezkou jednobarevnou mikinu od ADIDASu, tak si je koupím a nosím tak jako i NIKE nebo TOMMY HILFIGER.

Jaká je tvá oblíbená kosmetika?

Kosmetika? Co všechno do toho patří?
Mýdlo, šampon, pěna nebo gel na holení, tělové mýdlo či různé krémy na tělo používám jakékoli. V čem jsem ale na smrt vzatý, tak je zubní pasta Elmex, kartáčky (single, double, mezizubní) Curaprox. Z parfémů je můj neoblíbenější asi Issey Miyake a Hugo Boss.

Jaká je tvá oblíbená restaurace?

Každá je moje oblíbená. Jsem velký jedlík a nebojím se dobře najíst. Miluji to. Samozřejmě, že ne každá restaurace je moje oblíbená. Někdy narazím na neprofesionální obsluhu, někdy na připálenou rybu, či nějaké divné maso (viz vzpomínky podrážka a UHO - univerzální hnědá omáčka ze školní jídelny). Pak se restauraci vyhýbám velkým obloukem a nikdy už tam nevkročím.

Ale pokud restaurace dobře vaří, tak ses tává moji oblíbenou. Rád se tam vždy vracím, pokud jsem blízko. Proč? No, upřímně řečeno moc nerad vařím, lépe řečeno neumím vařit vůbec. Raději vždy všechno zkonzumuji, než připravuji. Avšak co se týká studené kuchyně, jako saláty, tak ta mi jde na výbornou. Maso to ale bohužel není. A to potřebuji pořád.

Takže vaření nechávám na někom jiném, když mne stále moje klientka Zuzana lanaří do kurzu vaření k dalšímu mému klientovi Romanu Vaňkovi do Pražského Kulinářského Institutu. Ale jak se znám, tak by to dopadlo nějakým úrazem. Takže pokud zase nebudu cvičit a budou se rušit školení, tak jsem byl na kurzu vaření a učil jsem se dělat steaky.

Oblíbený film?

• Životní výzva: Baby Boom
• Rodinná komedie: S tebou mne baví svět
• Romantika: PS Miluji tě
• Tanec: Flashdance, Dirty Dancing
• Sci-fi: Hvězdné války, Hvězdná brána
• Psychologické drama: Sedm, Sofiina volba
• Pohádka pro dospělé: Pretty Woman
• Pohádka pro děti: Panna a netvor, Šíleně Smutná princezna
• Pohádka - animovaný film: Pohádka o Honzíkovi a Mařence, Čarodějův učen

Poslední tvoje přečtená knížka?

Co se týká neodborných knížek, tak poslední přečtenou knihou byl příběh o člověku jménem H*y*m*a*n  K*a*p*l*a*n (Hyman Kaplan). Takový obyčejný přistěhovalec, který se učil anglicky, aby se mohl stát řádným občanem USA. Kniha byla pro mne opravdovým zážitkem s upřímnými záchvaty smíchu na pláži v Chorvatsku. Překlad od Antonína Přidala originálu „Pan Kaplan má stále třídu rád“ spisovatele Rostena Lea přesně vystihuje všechny krásy a možnosti zkomolenin českého jazyka.

Poslední odbornou knihou, kterou jsem odložil opět do knihovny, byla Aplikovaná anatomie pro fyzioterapeuty a maséry od autorů - Oldřich a Miloslava Eliškovi.

Teď se konečně mohu pustit na další knihu od Pavla Koláře – Rehabilitace v klinické praxi a Kineziologii od Ivana Dylevského. Vždy čtu dvě odborné knížky najednou, neboť jednu mám do dopravních prostředků a na cesty a druhou mám u nočního stolku. Taková pohádková knížka na dobrou noc.

Motto?

Celý život se řídím heslem, které mi moje mamča říkávala: „Líná huba holé neštěstí.“ To si řeknu vždy, když se na něco chci zeptat a stydím se. Nebo si budu připadat hloupě, že něco nevím a všichni okolo to ví. Ale někdy musí někdo začít. To motto mi dodá kuráže a hned jdu na věc, přece „Žádný učený z nebe nespadl.“ Tak proto.

Tvé webovky, či kontakty?

• www.pilatesclinic.cz – stránky soukromé kliniky pilates v Praze
  www.pilatesinstitute.cz – stránky o pilates vzdělání, které propaguji v ČR a SR
  www.danielmuller.cz – osobní stránky