Hervis pražský půlmaratón – aneb jaké to bylo
Spojily jsme se s holkami z našeho fitness klubu World Class a rozhodly se absolvovat firemní štafetu. Využily jsme také možnosti běžet pro charitu a vybraly si nadaci Světlo pro svět, která svými aktivitami pomáhá nevidomým lidem v Africe. Celou akci jsme spojily s klienty našeho klubu a pro ně zároveň uspořádaly soutěž.
Běh samotný jsme braly především jako zábavu a výzvu, jelikož jsme na závod téměř vůbec netrénovaly. Čekalo na nás třikrát 5 km a poslední, 6 km dlouhý, úsek.
Sraz jsme si všichni společně i s klienty klubu dali v prostorách klubu, odkud jsme vyběhli na Václavské náměstí a uspořádali hromadnou rozcvičku. Poté jsme šli na start k Rudolfinu. Vládla tam skvělá uvolněná atmosféra, hrála hudba a lidi kolem byli usměvaví. Vzhledem k tomu, že předávky byly rozmístěné rozličně po trase závodu, se musela Radka Knapová, která běžela druhý úsek, vydat na předávku dřív, aby stihla předávku. Martina Bravená a já jsme na startu podpořily Janu Čechovou. Jana běžela první úsek a po jejím zmizení jsme se rozdělily a šly na své úseky. Vlastně ani nevím, jak se holky dostaly na své předávky, ale já úplně v pohodě, protože byl závod dobře zorganizován.
Na svou předávku na 15. kilometr jsem došla brzy. Po nějakých 40 minutách od startu proběhl kolem Etiopan Limo. Běžel neskutečně lehce a uvolněně (o rychlosti se zmiňovat nemusím). Pak se nějakou chvilku po něm začali blížit další závodníci a první nejrychlejší závodnice a k mému překvapení i Martina, která s sebou přitáhla i kluka běžce, co běžel celých 21 km. Tak mi předala nejen pásku na ruku, ale i onoho kluka, který se domníval, že jsem stejně rychlá jako Martina (trochu mylně, i když jsem se mu snažila říct, že to je můj v podstatě druhý letošní běh, nevěřil mi, prý jsem čerstvá a mám ty hodinky na ruce, co ukazují rychlost). Nicméně se z toho rozvinula vzájemná spolupráce, kdy já zpočátku držela jeho a ke konci hecoval on mě stylem „pojď, kočko, to dokážeš“ (nechat se zblbnout a vyběhnout rychleji, než jste zvyklí, se moc nevyplácí, ke konci jsem litovala, že jsem netrénovala). Před cílem (to už jsem pletla nohama) mi kluk utekl. Musím ale říct, že i přes to, jak jsem nemohla, jsem atmosféru vnímala hodně, lidi stojící podél příjemně povzbuzovali a proběhnutí cílem jsem si užila. V cíli na mě už čekaly holky, společně jsme se protáhly a rozutekly se po svých. Společný zážitek nás ovšem nakopl a přihlásily jsme se na štafetu v rámci pražského maratonu 8. května, která nás čeká za pár dní. Tak nám držte palce.
Odkazy:
www.pim.cz
www.svetloprosvet.cz
Michaela Bártová
Nike fitness instruktor
World Class exklusive instructor