Výživa, obezita a civilizační choroby

Tělesnou hmotnost si udržujeme, když náš příjem a výdej energie jsou v rovnováze. Pokud převažuje příjem energie nad výdejem, tak tloustneme a jestliže vydáváme více energie, než kolik jí tělo přijímá, pak hubneme. Ale to, kolik tělo vydá energie při určité činnosti je u každého jiné a závisí na tom, jaký jsme tělesný typ, jak výkonný máme metabolismus, jak mnoho máme aktivní tělesné hmoty, jak jsme nebo nejsme trénovaní a dokonce i na tom, jak funguje naše nervová soustava a v jaké jsme duševní pohodě.
Spotřeba energie na stejnou činnost se tak u jednotlivých lidí liší podobně jako otisky prstů. I příjem energie z potravy se u jednotlivých lidí liší obdobně jako spotřeba, protože se od sebe lišíme výkonností trávicí soustavy, účinností vstřebávání živin i schopností ukládat živiny do tukových zásob a opět je z nich čerpat. I velice objektivní vědecké studie potvrzují, že mezi jedinci existují veliké rozdíly, které nezávisí pouze na přijatém množství energie v potravě. I při úplně stejném energetickém příjmu mohou někteří lidé zvyšovat svou hmotnost, zatímco jiní netloustnou, protože jejich tělo si z přijaté energie ukládá do zásob výrazně menší podíl.
Nadměrné nahromadění tuku v těle se projevuje zvýšením tělesné hmotnosti a je vyvoláno porušením rovnováhy mezi příjmem, ukládáním do zásob a opětovným výdejem energie. Výzkumy ukazují, že obezita není běžně následkem vysoké žravosti nebo mlsnosti. Problém je převážně na straně výdeje energie.
S narůstající tělesnou hmotností se můžeme vyrovnat buď zvýšeným energetickým výdejem (např. sportem), nebo sníženým energetickým příjmem. Nejvhodnější je kombinace obou dvou přístupů. Kontrola energetického příjmu v potravě a zvýšení energetického výdeje pomocí pohybové činnosti jsou nejdůležitějším receptem na úpravu nadměrné tělesné hmotnosti u všech forem obezity.
Základní funkce orgánů a buněk našeho těla vychází z neustále se opakujícího cyklu příjmu a výdeje energie. V celém složitém systému je pro zachování našeho zdraví při současném způsobu života nejdůležitější výdejová část, ale příjmová část s ní musí být v dlouhodobé rovnováze. Správný průběh metabolických procesů probíhajících v našem těle je nastaven na určitý základní výdej energie aktivním pohybem a také na určitý poměr zastoupení jednotlivých tkání ve složení těla. Tomu také odpovídají požadavky na minimální objem přijímané potravy, ve kterém je ještě možné zajistit správné složení a dostatečný přívod všech nezbytných esenciálních látek, vitamínů a minerálů.
Jestliže máme výrazné odchylky ve složení těla (příliš velké procento tukové tkáně) a nebo máme nedostatek aktivního pohybu, dochází na buněčné a následně i orgánové úrovni k poruchám, které se projevují formou různých civilizačních chorob a to i v případě, že příjem a výdej energie jsou v rovnováze. Lidské tělo ke své optimální funkci potřebuje nejenom kyslík, vodu a potravu, ale také přiměřený pohyb. Žádné dietní opatření není dostatečně účinné, pokud náš výdej energie pohybem nedosahuje alespoň základní úroveň. Není to tedy pouze nadměrný příjem energie, nevhodné složení potravin (mnoho tuků, alkoholu, soli a cukrů) a nedostatečný přívod vlákniny, vitamínů a minerálních látek, které se podílejí na vzniku mnoha civilizačních onemocnění.
Příjem potravy patří mezi základní potřeby každého živého organismu. Výživa zajišťuje přívod energie a živin nezbytných pro fungování všech životních pochodů. Při každé hmotnostní redukci by strava měla zabezpečovat komplexní vyváženost všech výživových složek a současně zajišťovat i vyváženou dusíkovou bilanci přiměřeným příjmem bílkovin. Žádná výživová strategie ani dieta nemůže přinést požadovaný redukční efekt bez dostatečného rozdílu mezi příjmem a výdejem energie. Aby potrava mohla zajistit přívod všech nezbytných složek, musí se jí zkonzumovat přiměřené množství. Tím je v zásadě také určena potřeba minimálního výdeje energie, aby mohlo dojít k redukci tuku. Příliš malý objem přijaté potravy nezajišťuje dostatečný přívod esenciálních látek a zároveň nedostatečně stimuluje tlakové receptory v žaludku (a jejich prostřednictvím mozková centra sytosti) a tak vyvolává trvalý pocit hladu. Proto je tak důležité dosahovat rozdílu mezi příjmem a výdejem energie především zvýšením pohybu.
Potřebné snížení energetického příjmu pro redukci hmotnosti o 1 kg činí 25.000 – 37.500 kJ (6.000 – 9.000 kcal). Současně je nutné počítat s průběžným přizpůsobováním se organismu na výrazně snížený energetický příjem, které se projevuje převážně poklesem klidového metabolismu (hlavně snížením tvorby tepla) a úsporným pohybovým chováním. Dalším nepříznivým důsledkem může být i trvale snížená intenzita spalování tuku. Pro maximální omezení možných nepříznivých projevů přizpůsobení je potřeba udržovat denní rozdíl mezi výdejem a příjmem energie menší než cca 2.000 kJ (500 kcal). Proto pokles tělesné hmotnosti nemá být větší než 0,5 kg za týden.
V současnosti neznáme lepší cestu k redukci hmotnosti, než výchovu klientů k jinému životnímu stylu, který přinese nové nastavení rovnováhy mezi příjmem a výdejem energie, tedy ve vztahu stravy a pohybové aktivity, kdy nízkoenergetická strava musí nejenom zajistit fyziologickou potřebu a vyváženost všech živin, ale také přinést příjemné smyslové a estetické zážitky z přijímané potravy. Pokud bude klient dodržovat obecné zásady zdravé výživy a nebude překračovat maximální denní energetický příjem, přiměřený jeho fyzické aktivitě, není nutné mu přímo zakazovat některá jídla. To mu dovolí žít bez ztráty příjemných prožitků z jídla a také bez pocitů viny a neúspěchu z nedodržení zákazů.
MVDr. Ing. Miloslav Valenta
- autor je lektor rekvalifikačních kurzů a poradce pro výživu
(článek byl upraven a zkrácen)