Zápisník běžce – 2. díl
Pokračování článku Zápisník běžce 1.
Před zhruba měsícem a půl, kdy vznikl nápad, jestli se dokážu připravit během prázdnin na půlmaratón či nějaký delší běh, jsem netušila, co budu zažívat (tedy tušila to špatné a netušila to dobré).
Nicméně jsem se odhodlala k tomu, že překonám svou nechuť se tímto způsobem hýbat (i když na svou obranu musím říct, že jsem jinak sportovec tělem i duší). Jak jsem psala v předchozím článku, pořídila jsem si Nike Sportband (snímač uběhnuté vzdálenosti, rychlosti), zaregistrovala se na webu nikerunning.com, vytvořila si tréninkový plán a začala běhat.
A jaké to bylo? Musím říct, že zkraje hlavně utrpení. Vrbenské kopce jsou pro začátečníka poměrně náročné. Běhám tedy převážně do kopce a z kopce, rovinku tady ne a ne najít, nejradši mám lesní cesty, často zaběhnu přímo do terénu, který dokonale rozhodí rytmus běhu. Zpočátku jsem se potýkala tedy hlavně s tím, že nejen že mi došel brzy dech, ale hlavně mě bolela stehna a hýždě. Musela jsem tedy střídat běhání s chůzí, chůzi jsem ale pak přirozeně zkracovala, jelikož si nohy (a plíce) na zátěž zvykly. Postupně jsem běhy přidávala a běhala častěji, než mi tréninkový plán přikazoval. Řídila jsem se tím, jak jsem se cítila, pokud jsem byla hodně unavená, trošku jsem ubrala. Také jsem se prozatím nestarala příliš o rychlost běhu. Největší radost mám ale z toho, že mě běhání začalo asi po 14 dnech bavit. Už při běhání se dostavily příjemné pocity (po překonané krizi zhruba po 3 kilometrech běhu).
Za měsíc se mi podařilo zaběhnout přibližně 200 km, průměrná délka běhu byla kolem 8 km a co je pozitivní, zeštíhlela mi stehna a shodila 2 kg. Na vysvětlenou musím dodat, že jsem typ, který velmi snadno přibírá svalovou hmotu, takže mě úbytek v oblasti stehen vyloženě potěšil. Stravu jsem nijak neupravovala, naopak do mě tabulky čokolády padaly jak „němci do krytu“.
Následující měsíc mě čekají další tréninky. Postupně budu vzdálenosti prodlužovat. 2 běhy v týdnu budou kratší, kolem 9km a jeden delší, cca dvojnásobek vzdálenosti. Na konci měsíce mám v plánu absolvovat závod a se zážitky se s vámi opět podělím.
Zkrátka vám chci běh doporučit. Pokud nemáte žádné zdravotní problémy, zkuste se překonat stejně tak jako já. Netvrdím, že je běhání pokaždé příjemné, ze začátku opravdu moc ne, obzvlášť pokud jste opravdu nikdy nesportovali. Ale vyplatí se vytrvat, překousnout nepříjemné pocity, abyste mohli zažít ten příjemný pocit, že už to dokážete uběhnout, že to v pohodě udýcháte. Vlastně jsem se přesvědčila o tom, že běhání je především o hlavě. Pokud už si nazujete běžecké boty, máte napůl vyhráno, což bylo pro mě právě to nejtěžší.
Michaela Bártová
Nike fitness instruktor
World Class exklusive instructor
Všechny články v seriálu
- Zápisník běžce – 1. díl
- Zápisník běžce – 2. díl